Shon

 Se: Ahoj, asi máš moc práce viď. Viděl jsem odcházet jednu slečnu. Me: Ano, blíží se konec roku, večírky. Mám plno šití a dodělávek. Ještě že nechodím teď do školy. Sedni si, chceš ?

 Se: To u nás tolik ne, reality v tom jsou asi jinak. Me: Asi máš pravdu. Já toho mám opravdu moc, ale zase mám penízky. Kdoví jak na tom budu za pár let. Musím šetřit. Dost šetřit, s Juli toho moc nemáme a neustále se zdražuje.

Se: Kdybys chtěla jakkoliv pomoct. Pomůžu a rád. Me: Není třeba, díky. Zatím vše zvládám. Jen si šetřím, jsem ráda, že mám dost práce. Časem chci větší dílnu.

Se: To je moc pěkná vize, ale to už na to nemůžeš být sama. A jak říkáš, Juli je na finance.

 Me: Ano, jednou přiberu třeba aspoň jednu k sobě. Asi už i vím koho. Ale to půjde až jednou, za čas. A mimochodem, jsme zvaní na večírek u stavební společnosti. Ta slečna, co tu byla mě pozvala. S přítelem. Se: Ve stavební společnosti ? Me: Ano. Její šéf je nějaký Emre. Se: Brácha. Me: Co ?? Se: Emre je můj brácha, promiň asi jsem nikdy nezmínil jeho jméno. Me: Neříkal jsi že je tady.

Se: Přijel před pár dny, firmu zdědil po dědovi. Jenže to je takový, zmetek, jen ji přivede ke krachu. Z toho mám strach. Děda ji hodně rozšířil a má dost dobré kontakty. Když to Emre podělá, firma bude mít špatné jméno a ostudu.

 

 Me: Nesoudíš ho moc přísně ? Se: Ne, jen ho znám. Vím jaký je. Dokonce byl zasnoubený. Jsou od sebe, ani neřekl proč. Nikde nevydrží.

Me: Ty mu pomůžeš ne ?

Se: Mell, tebe nemít. Ty umíš člověku všechno upřímě říct. V klidu, jemně. Už tím mi pomáháš, že mě vyslechneš.

Me: Vždy, když budeš potřebovat.
 

Pěkný den,...