Ray: Nezlob se, nemohla jsem se ozvat dřív. Me: A co telefon ? Ray: Nechala jsem ho doma, když jsem odešla. Me: Proč jsi ale utekla ? Ray: Skoro jsem se vdala. A strejda, pořád do mě hučel. Lezl mi už na nervy. Me: Vdala ? Proboha. Tano je ale tvůj nevlastní strýc, že ? Ray: Ano, to je. Ale jsme si dost blízcí, ikdyž mě štve. Pořád mě chce mít po dozorem. Sám stejně o tolik starší není.
Ray: A co tvoje sestra ? Jak se má Julie, ani nepamatuju kdy jsem ji viděla naposled. Me: Tak vyrostla, s někým se schází. Vypadá to i vážně. A pomáhá mi po škole v práci. S účetnictvím. Ray: To je super. Me: Nechci být zvědavá, ale vdavky ? Jak to ? Ray: Já ani nevím. Byl to blb. Nechci o něm mluvit. Místo aby sme o tom mluvili, zdrhnul.
Me: Ubožák. Ray: Mám zpět svou barvu vlasů, zhubla jsem. Me: Bezva, ikdyž hubnout jsi nemusela. Ray: Ono to šlo dolů nějak samo. Me: Já už budu muset jít, nevadí ? Ještě se sejdu se Sergiem. Ray: Nevadí, já vklidu dopiju a půjdu domů. Ahoj.
Em: Kámo, počkej. Zastav ! ,,Je to Ray, nebo není ? Má jiné vlasy."