Navečer..

 ..Matteo si s Hellen připili na shledání po letech..

Ma: Je neuvěřitelné, že se vidíme. Kolik let už to je ? Byla jsi ještě na základce. He: Deset. A ty o rok výš. Je milé, že jsi mě pozval na večeři. Ma: To mi nedalo, nepozvat tě. Jsem zvědavý na to, jak se máš, tvé fotky znám z časopisů. Ale jak se ti daří ?

 He: Pracuju jako modelka, jak víš. Můj osobní život se dost propírá v bulváru. Ale naní to nic zvláštního. Jsem sama. A ty jejich rýpavé a zvědavé poznámky mě nerozhodí. To co dělám je jen moje věc. A ty ? Ma: Byl jsem roky u prarodičů na farmě. Mají koňskou farmu Lorena.

 

He: Chceš zase odjet ?

..Trochu se zalekla..

Ma: Táta má zlatnictví. Chci začít podnikat a postavit ho na nohy. He: Opravdu ?
 

Ma: Nemíním se odtud zase odstěhovat. Teď ne. He: A kde bude zlatnictví ? Ma: Budeš první, kdo se to dozví. Musím nejdřív oběhat vše, co je potřeba, zajistit prostory a tak. Mám jen dílnu a tu musím rozjet. Táta to z části pohřbil. He: Kdyby jsi potřeboval nějak pomoct, můžeš se na mě obrátit.

Ma: Beru tě za slovo krásko.

Pěkný den,...