Pro dobrou věc

Sa: Ty špunti jsou úžasní. Ol: To ano, jsou kouzelní. Sa: Ještě jim není ani pět a jsou tak zvídaví. Chtějí vše vědět, vidět, ukázat.

Ol: Zítra bude pěkně, můžeme se s dětmi projít a zajít třeba na zmrzku. Sa: To budou rádi, na náměstí je pěkná cukrárna. Můžeme tam. Ol: To bude fajn, kousek je i dětské hřiště.

Ol: Víš taky jsem přemýšlela, hodilo by se pár hraček. Nějaké kostky, panenky, puzzle. Sa: Zkusím něco sehnat. Teta má už odrostlé děti, mohla by něco dát. Udělám kávu, dáš si ? Ol: Jasně, ráda.

Sa: A jak dlouho tady děláš ? Ol: V září jsem nastoupila, jen jsem byla dole. Takže jsme se skoro nepotkávaly. Sa: To je škoda, mohly jsme se zpřátelit už dřív. A kde bydlíš ? Ol: To ano, bydlím za parkem. Sa: No vidíš ? A já zase kousek k centru. Tak ráno na tebe můžu počkat a půjdeme spolu. Ol: Určitě.

Sa: A kde jsi vlastně byla předtím ? Ol: Studium a tak, před tím jsem byla v dětském domově. Sa: Ty jsi z děcáku ? To mě mrzí. Ol: No jo no. Nejsem první ani poslední. Beru život tak, jak je. Sa: A to je dobře. Kvůli tomu člověk není méněcenný. Ol: Máš pravdu. A ty jsi odkud ? Sa: Rodiče pochází z Německa. Ale poslední roky jsme tady. Táta podniká v umění a mamka je zubařka.

Ol: To je pěkné. Moc. Škoda že nevím odkud jsem.

Sa: Třeba to jednou zjistíš, co ty víš. Ol: Kéž by. Sa: A co detektiv ? Ol: To je drahé. Nemám tolik peněz. Sa: Třeba by to udělal jen tak. Pro dobrou věc.

Ol: To si nemyslím, vše je teď o penězích.

Pěkný den,...