Lu: No konečně, už jsem myslel, že budu zase sám. Kde jsi byla ?

Be: Ještě ve škole. Před chvílí jsem byla ve sprše. Lu: Ve sprše ? Lituju, že ti nemůžu umýt záda. Be: Není čeho litovat, nikdy jsi mi je nemyl. Lu: No ale mohl bych. A rád. Co škola, jak jsi se měla ?

 

 Be: Dobře. A jak ty ? Jsi na té nové škole, jaké to tam je ? A zapni kameru. Lu: Jde to, lidi tu jsou fajn. Akorát musím dojíždět dál. Sluší ti to kotě moje. Be: Děkuji ti. Ani ty nejsi k zahození. A jsi alespoň spokojený ? Lu: Ale, tak jo. Nedá se říct, že by to bylo nějak špatný. Jen je to z ruky. Busu si tu muset asi najít bydlení. Be: Vážně ? Lu: Ano, abych nemusel tak brzy vstávat.

 Be: Rozumám a chápu. Bože, ještě dva roky. To nevydržím. Lu: Ale vydržíš. A tak daleko to taky není abychom se nevídali. Be: Slibuješ ? Lu: Slibuju. Copak to máš na sobě ? Be: To je přeci od tebe, moc dobře to víš. Proč se ptáš ? Lu: Protože jsi v tom neodolatelná.

 Lu: Asi za mnou budeš muset brzy přijet. Touha je o to silnější, když jsi pryč. Bell jsem už nedočkavý. Naposledy jsi mě navnadila, chci víc. Tehdy jsi mě tak sváděla.

Be: Ty myslíš ? Lu: Ano.

 Be: Já ještě,.. Posledně ty chvíle s tebou byly krásný...

Lu: Víš že tě nechci nutit, ale ani nechci čekat. Nezlob se. Chci tě. Be: Nezlobím se. I tě chápu. Já chci aby to bylo dokonalý,.. Lu: Bude to dokonalý.

 Be: Kdy se uvidíme ? Chybíš mi. Lu: Chystám písemky. Po tom ano ? Zavoláme si, já to dlouho nevydržím, nevidět tě. Hlavně když máš na sobě tohle. Přijeď.

Pěkný den,..