Až bude čas,.,.

 ..Adam s Pearl jsou spolu nějakou tu chvíli. Jsou moc spokojení. Ikdyž někdy dost pracovně vytížení..

Pe: Mám strach, když děláš takovéto reportáže. Ty stávky, rozbroje. Je to nebezpečné.

Ad: Ale k mé práci to patří Pearl. Pe: Ale jak to tehdy také dopadlo. Měli jste nehodu a ty ? Moc dobře si pamatuiju tvé nálady, výbuchy. Když jsi byl na vozíku.

Ad: Lásko, to už je pryč. Nechci aby jsi se stresovala. Pe: Nestresuju se, jen mám strach.

 Ad: Moc mi na tobě záleží, nechci aby jsi se trápila. Mě ale zajímá, jak se daří  tobě. Pracuješ teď pro toho olympionika, je po vážné operaci. Jak mu je ? Jak je na tom ? Pe: No, pokud bude tvrdě cvičit, zlepší se to. Za rok by mohl na Olympiádu. Vše ale závisí na něm. Ad: Ty ho přesvědšíš. Každý na tebe dá. Pe: Díky, ale nechci o tom mluvit. Moje první, větší ,,práce,, chci mu pomoct. Nerada to rozebírám.

Ad: Rozumím, o čem chceš mluvit ? Máš nějaké přání ? Splním cokoliv.

Pe: Já jsem ráda, že tu jsi.

Ad: Mám dojem, že jsi,.. nervozní ? Pe: To se ti zdá. Mám teď takové nárazové období. Nevím co bude. Ad: Podpořím tě, ty to víš. Pe: Ano.

 Ad: Splním ti vše, co si budeš přát, lásko. Jen chci, aby jsi mi vše říkala, ano ? Nechci aby tě cokoliv trápilo. Ve mě máš oporu.

Pe: Já vím, jsi poklad. Jen jsou věci o kterých se s těží mluví. Neber to zle, ano ? Ad: Vím, jen chci aby jsi se svěřila se vším, s čím sama chceš. Vidím jak jsi unavená.

Pe: Jsem ráda, že tě mám lásko. Až se to trošku uklidní, chci být s tebou, sama. zopakovat si ten nádherný víkend.

Ad: Mluvíš i za mě. Toužím po tobě.

 

Pěkný den,...